Popis

Jedinečný Betlém v životní velikosti

Betlém vyniká svou přirozeností, jemnou modelací a harmonickým celkem, který působí živě a autenticky. Ústřední Svatá rodina je vytvořena s důrazem na výraz tváře, klid a duchovní něžnost.

Každá postava nese vlastní emoci a charakter – pastevci, králové, zvířata i doprovodné postavy jsou vyříznuty tak, aby do scény vnesly pohyb, příběh a život. Ve dřevě jsou patrné jemné struktury, drobné řezbářské záseky a přirozené linie, které dílo naplňují teplem a ruční ušlechtilostí.

Dva sluhové nesou svého krále, přičemž jim cestu ukazuje muž kráčející před nimi. Nedaleko stojí pastýř – na krku nese ovečku au jeho nohou kráčí další, věrně přitisknutá ke svému pastýři. Vedle nich hraje fujarista, jehož hudba jakoby provázela celou výpravu.

Ve scéně nechybí ani král sesedající z velblouda, další král přichází spolu s chlapečkem, který nese dar. Betlémský chlapec s kbelíkem v ruce a džbánem na hlavě dodává výjevu lidskost a každodennost.

Nad všemi se vznáší anděl, zatímco Josef a Maria jsou vyříznuti v jednom společném kmeni, u kterého spočívá malý Ježíšek. Celý výjev korunuje zářící kometa. Součástí betlému i ležící oslík, který dotvoří klidnou atmosféru tradiční jesličkové scény.

Ručně vyřezávaný Betlém je jedinečné dílo, které v sobě spojuje tradiční řemeslo, uměleckou citlivost a duchovní symboliku Vánoc. Pro více informací nás neváhejte kontatovat.

„Kráčeli jsme za hvězdou“

Nesli jsme krále. Na nosítkách, po horkém písku a kamenitých cestách. Krále, který se rozhodl vydat za hvězdou – ne ledajakou, tato zářila jinak, tiše a mocně, jako by nás volala.

Cestou jsme potkávali podivné lidi. Pastýře, kteří tvrdili, že je v noci vzbudil anděl a řekl jim, že se narodilo Dítě. Dívka s ovečkou, chlapec s flétnou, co hrál jen jednu melodii – tu, kterou slyšel ve snu. Nevěděli, kam jdou, a přece kráčeli správně.

Vesničan, starý muž, nám ukázal směr. „Tud,“ řekl a usmál se, jako by to říkal každý den. Neptal se, kdo jsme. Jen věděl, že tam vpředu je něco, co stojí za všechny kroky.

K nám se přidali hudebníci, řemeslníci, děti – každý nesl něco: píseň, chléb, nebo jen srdce plné očekávání.

A hvězda nás dovedla ne k paláci, ale ke stáji. Tam, mezi slámou, leželo Dítě. Jeho matka se usmála, otec mlčel, a my všichni… jsme poklekli. I král, kterého jsme nesli.

A v té chvíli jsem pochopil, že to Dítě není obyčejné. Bez koruny, bez vojska, a přece Král. Skutečný. Pro každého – bohatého i chudého, velkého i malého.

A od té doby, co zavřu oči, nevidím jen cestu, kterou jsme přišli. Vidím, kam nás vedla.